Čeradice nad Loučnou

Roku 1900 měly 26 domů a 160 obyv., r. 1910 27 domů se 182 obyvateli, r. 1914 měly 180 obyv. katol. Kolem r. 1319 náležely PILUNGOVI z Turova a PEŠKOVI z Ostrova, kteří Lubsce ze Zájezdce udělali škodu a nedostavivše se k soudu, musili dáti užívati Lubsce dědiny v Ceradicích. Když v Ceradicích, Komárově, Hostovicích, Dřítči a Ostřešanech zemřel M a t ě j K o l d í n a z B e z c h l e b a, král to zboží dal Janovi ze Šellenberka r. 1491 a když Sigmund Šárovec ze Šárova hájí jménem Šimona z Dubravice dědictví v Ostřešanech a Blatě, svědčí Ondřej Kokeš z Čeradic a vdova jeho Lidmila.
Mlýn v Ceradicích byl majetkem pánů Slepotických. Markvart ze Slepotic prodal mlýniště pusté i s Turovem a dvorem poplužním V i l é m o v i z P e r n š t ý n a za 1571 kop gr. č. r. 1498. Jinou část Ceradic, ves celou i s tůněmi měl J a n M a k o v s k ý z Potštejna, kterýž ten statek kladl Jiřímu Voděradskému z Hrušova.
R. 1506 prodal J a n K o s t k a z Postupic Ceradice s panstvím Brandýským a Rovní Vilémovi z Pernštýna (vklad 11. května).
Dle urbáře z roku 1588 Ceradice náležely k rychtě Roveňské, měly 10 lidí osedlých a krčmu svobodnou. Zároveň při nich poznamenáno: ?Teče řeka M e j t s k á mimo ves?.
Na kontraktu abolačním podepsáni jsou roku 1780 za Ceradice: Venzl Horák, Kašpar Valach.
Zda jméno obce pochází od Cerada, neb od slova dcera neb dcerský, nelze rozhodnouti. První písemná zmínka v roce 1325.